Akustická izolace
Základy zvukové izolace
Ucho je velmi citlivý smyslový orgán lidského těla. Mediální smyslové přetížení a vysoká hladina akustického tlaku pozadí dělá ticho vzácnou výjimkou. Již tak vysoce vystresovaný člověk je ještě dodatečně zatěžován vysokou hladinou hluku. Obvodové pláště budov byly doteď většinou chápány jako ochrana proti vlivům počasí a podnebí. Úkol zvukové izolace budovy se dostává stále více k pozornosti projektantů a stavitelů.
V DIN 4109 jsou zaneseny směrné hodnoty a ustanovení pro strukturální zvukové izolace jako povinné minimální požadavky. Hodnoty se řídí podle očekávaných poruch nebo nežádoucích účinků, které se dají očekávat u lidí po vystavení hluku.
Protože jsou formy přenosu zvuku velmi různorodé, je dostatečné odhlučnění složitý úkol. Pro lepší pochopení jsou níže uvedeny některé technické základy zvukové izolace. Akustika rozlišuje mezi tóny, zvuky a šumy. Tón má sinusové oscilace. Počet vibrací za sekundu se označuje jako frekvence s jednotkou Hertz (Hz). S rostoucí frekvencí se také zvyšuje tón.
Mechanické kmitání a vlnění ve vzduchu jsou označovány jako zvuk. Zvukové vlny rozvibrují bubínek. To platí zvláště v kmitočtovém rozsahu lidského sluchu, který je mezi 16 až 20 000 Hz. Zvuk se šíří vzduchem jako zvukové vlny. Přitom vibrují molekuly vzduchu
kolem své stálé polohy a přenášejí tak vibrace na sousední molekuly. Podle fyzikálních zákonitostí jsou tyto oscilace spojené s kolísáním tlaku. Protože je rozsah akustického tlaku vnímaný člověkem nepřehledně velký, bylo nutné pro určení intenzity zvuku zavést „hladinu zvuku“. Jednotkou hladiny akustického tlaku je decibel (dB). Hlasitost zvuku závisí nejen na komplikovaném způsobu rozložení frekvence, ale také na jiných faktorech. Lidské ucho vnímá různé frekvence se stejnou hladinou zvuku jako různě hlasité. Proto byla zavedena frekvenční křivka přizpůsobená lidskému sluchovému vjemu (A-hladina akustického tlaku).